Pár lidí se mě ptalo, že už dlouho nebyl report. Chtěl jsem ho psát až po bodovém zisku, ale do čtvrtka nemá cenu čekat ;). A navíc, kdo si má vše pamatovat!.. Pokusím se tedy shrnout uplynulá tři kola, abych přiblížil letní rozložení týmu i jeho momentální rozpoložení a případně, kde by bylo možno už vidět jakési světélko na konci tunelu..
Frohna, Neuberg, Bureš, Bereš, Budějský, Chrobák, Souček, Bábovka, Douda, Jemelík, Melíšek – docela slušná jedenáctka. Bohužel ani jednoho hráče jsme nemohli do posledního zápasu nasadit. Ať už z důvodu ukončení činnosti ve Spartaku, nebo ze zdravotních důvodů. Na zmíněnou sestavu nepoukazuji z důvodu nějakých výmluv, nýbrž jako fakt, který musíme přijmout a naučit nově se tvořící tým dostat na úroveň, která je nutná v nejvyšší krajské soutěži. Zjišťujeme, že rozdíl mezi loňskou 1.A třídou a letošním přeborem je podstatně větší, než by jedna soutěž mohla znamenat. Na druhou stranu jsme zatím neodehráli ani jeden zápas v ideální sestavě ( a to nemluvím jen o letním odchodu zkušených hráčů), bohužel se nám zatím nevyhýbají ani zranění. Poslední dva zápasy byly herně již podstatně lepší, i když bez bodového vyjádření. Což musí být povzbuzením pro hráče, kteří si každým zápasem zvykají na vyšší tempo a i v tréninku jedou naplno! Chápu, to by měla být samozřejmost..;)
K zápasům:
BEROUN vs. PRŮHONICE 2 : 0 (2 : 0)
Utkání se nám vůbec nepovedlo! Domácí, v uplynulé sezóně ještě divizní mančaft, nás předčili prakticky ve všech činnostech. Když k tomu přičteme Martinovu chybu, kterou jsme vlastně donutili soupeře k prvnímu gólu (již v 11. minutě), naší absolutní impotenci v ofenzivě a liknavost při bránění, nemohl zápas skončit jinak. O doktoru Asníkovi, který zápas „řídil“, nemá cenu ani psát! Jen malá perlička ze zákulisí: Prý, ať jsme radši, že jsme nesnížili, to bychom teprve viděli věci a možná by nás bylo ještě míň.. Pro stálé fanoušky – pan rozhodčí Asník je ten šikula, který pískal domácí zápas na Újezdě s Mnichovým Hradištěm..
PRŮHONICE vs. VELIM 0 : 4 (0 : 2)
První domácí mač jsme odehráli s loňským vítězem této soutěže. Z mého pohledu v mužstvu hostí hrají 4-5 fotbalisti, kteří by nepropadli ani v mužstvech ve 3. lize. I když jsme hráli podstatně lépe, než v Berouně, tak vývoj byl podobný. Je to škoda, protože deset byl míč na našich kopačkách a prakticky z prvního nákopu hostí padl gól! To je ten zásadní rozdíl mezi loňskou a letošní soutěží, mezi námi a soupeři.. Potvrzením mých slov, byla následná akce, kdy se ocitl Vosič kousek za vápnem, ale na rozdíl od velimského útočníka dostal nápad a pokusil se brankáře lobovat. Stav tedy zůstal 0:1 a to i po jasném faulu na Satyho v šestnáctce. AR1 osm metrů od přestupku, hlavní asi šest.. A tak jsme vyrobili roh, na který si naskočil jeden z urostlých hráčů Velimi a po půl hodině bylo – 0:2.
Do druhé půle jsme nasadili Sukyho, který se ocitl v ložence po parádní akci a nezištné nahrávce od Koťase, ale ze dvou metrů do odkryté svatyně nezasunul! V této fázi jsme hosty přehrávali, gól nám však nebyl přán ani z dalších šancí! Naopak nás velimští potrestali (za co!?!) ještě dvakrát, což bylo vzhledem k průběhu i výkonu kluků docela kruté!
PRŮHONICE vs. POVLTAVSKÁ ‚B‘ 1 : 2 (1 : 1)
Je to náročný! :)) Zůstat pozitivní po zápase, kdy si vytvoříte dvakrát tolik šancí, než 1. tým tabulky, prohrajete a spadnete na poslední místo..
Tak tedy pozitivně. Zatím nejpovedenější zápas jsme odehráli předevčírem v neděli. Paradoxně v nejvíce kombinované sestavě, ale aspoň si snad! kluci potvrdili, že pokud budou v zápase pracovat, mohou hrát s každým. Co nám naopak nevychází, jsou úvody zápasů! Tentokrát jsme inkasovali již ve 4. minutě. Stejně jako s Velimí, to byla první návštěva soupeře na naší polovině! Naštěstí nás obdržená branka nerozhodila a dál byli aktivnějším týmem. S koncovkou si však nadále netykáme a tak postupně Saty, Koťas, Obr čeřen brány nerozvlnili! A, že to byly tutovky z kategorie nejtutovějších.. Odměnou za přístup byla vyrovnávající branka. To zabojoval Hudy, obral obránce o balón, přihrál Štěpimu, kterého sestřelil stoper – tentokrát se konečně penalta pískala. Kuličku si postavil Hocmi a s přehledem proměnil – 1:1! Po pěti minutách se odcházelo do šaten.
Ve druhém poločase jsme už tolik šancí neměli, ale prohrát si nezasloužili. O výhře Hvozdnice rozhodla výstavní střela Hanče, který ze vzduchu propálil vše a míč o tyč zapadl do naší svatyně. Prostě si to vyžerem komplet! My nedáme za dvou metrů, soupeř trefí neskutečné!.. Tím, že jsme opět potvrdili náš nedůraz ve vápně a tak se míče opět k nám ‚neodrazily‘, nevyužili jsme ani z žádných závadu po centrovaných balonech. Škoda! I podle reakcí hostí by zápasu slušela spíš remíza. Dle mého názoru – minimálně!
Závěrem:
Poznáváme nepoznané.
Vloni jsme ztratili doma jediné dva body za remízu v již zmíněném utkání na Újezdě. Letos jsme ze dvou domácích zápasů oba prohráli.
Vloni s námi jezdilo i 50!! fanoušků na venkovní zápasy. Letos klukům po zápase zatleská 5! fanoušků.. Úplně mně nepřišlo, že by byť jediný hráč zápas odchodil.
Vloni jsme vstřelili 117 branek z 30-ti zápasů. Letos 2 ze 4! To, že to tam nepadá? Nepadá. Neobjevil jsem vesmír, když zmíním, že koncovku můžete trénovat, ale do jisté míry je to činnost vrozená, intuitivní – proto Lewandowski, Ronaldo, Messi, Haaland.. Tady v minulých letech Bureš, Omcirk..(před tím jsem nebyl). Teď musíme v někom střelce probudit, nebo koupit a nebo si vytvořit ještě víc šancí, případně vytvořit takovou atmosféru, aby ti nerození střelci góly začali dávat. Aspoň občas.. 😉
Kdo mě zná, ví, že nejsem úplně prohrávácí typ a tak je těžké kluky chválit po čtyřech prohrách. Nicméně je rozdíl ve výkonu v Sokolči a Berouně a při prohrách v posledních dvou zápasech. To bych viděl jako to světélko. Záleží na úhlu pohledu. I když nula je nula, samozřejmě..
Již tuto STŘEDU 14.9. hrajeme DOMA s HŘEBČÍ! Začátek 17:15! Ve finále poháru, právě v Hřebči, jste vytvořili fantastickou atmosféru, tak jim pojďme oplatit prohru a POMOZTE NÁS DOTLAČIT K 1. VÝHŘE V SOUTĚŽI!! Soupeř je opět kvalitní, tak můžeme očekávat super mač!!