VESTEC vs PRŮHONICE 1:1 ( 0:1)  na p.k. 4:2

V 5. jarním kole jsme vyjeli na půdu ambiciózní/ho Vestce. Byla to další konfrontace s týmem z absolutní špičky tabulky. Minule jsme třetí Kosoř smázli, tentokrát to úplně nevyšlo..

Zápas jsme začali pro nás již klasicky a už v 1. minutě nabídli domácím tutovku, kterou však neproměnili. Když soupeř nedal gól ani z dalších dvou šancí, hra se vyrovnala a začali jsme zlobit my. Nejprve zahrozil hlavičkou Vosič. Po krásné akci našel Jean Sukyho, ten dával hlavou do protipohybu brankáře, ale bránu netrefil. Pár minut na to v další ložence opět Suky, tentokrát bránu trefil, ale bohužel i brankáře. Následovala šance domácího Matysíka. V téhle části jsme hru již opanovali a mačkali soupeře jak citrón. Střela Buryho, tyč Vosiho. Když se začaly do hlav přítomných vkrádat vzpomínky na podzimní vzájemný duel, kdy jsme také byli v 1. půli jasně lepší, ale nakonec dostali bůra, zmocnil se balónu Sukynaldo, na 30-ti metrech obešel protihráče a vypálil pumelici, která skončila v síti – 1:0 ! A Suky skončil málem v kotli průhonických fanoušků. To už přibývala frustrace domácích, jenž vyvrcholila ve 40. minutě, kdy se nechal vyloučit Chaloupka. Jak se ukázalo, byl to zlomový moment…Do šaten se šlo za příznivého stavu pro nás. Na rozhodčí si vzal ‚osobku‘ Jirka Novotný, který toho dokázal ve fotbale mnoho, uhlídal spoustu nebezpečných útočníků a své zkušenosti prokázal i tentokrát – nikdo nerad prohrává..

Před čím jsme varovali o pauze, to se potvrdilo měrou vrchovatou! Nutno však dodat a to je zásadní, že kluci přestali být absolutně aktivní a přestali hrát svůj fotbal!! Domácí přidali na důrazu, zjednodušili hru, takže, i vzhledem k menšímu a ne příliš kvalitnímu hřišti, nebylo vůbec poznat, že je nás o jednoho víc. Těžko to zpětně odhadnout, ale do našeho vápna letělo ve 2. půli dobrých 25 centrů, ať už z rohových, nebo trestných kopů. Poté, co přišel na hřiště Franc začali do našeho pokutového území navíc létat dlouhé auty. Škoda,  kluci měli říct, že rádi skáčou. Mohli jsme jít třeba do Jump arény a nemuseli domácím vytvořit tolik standardek. Je až zázrak, že jsme inkasovali jen jednou a ještě trochu smolně, kdy zkušený Hendrych dvakrát tečovanou dorážkou srovnal na 1:1. Pár minut před vyrovnáním šel Jemi se Sukym na jediného obránce. Suky však nabídkou pohrdl a chtěl ještě vymýšlet zpětnou náhru, takže jsme ani nezakončili. Oba týmy chtěly vyhrát a tak před naší bránu lítaly další centry a my hrozili, pokud jsme si dali aspoň 3 (slovy tři) přihrávky po sobě, z rychlých protiútoků. Závěr zápasu patřil Jemimu. Nejprve trefil těžkou střelou pod břevno, ale gólman vyrazil. V 92. se nám povedla akce, za kterou by se nestyděla ani Barca. Rozehra na Patyho, jeho typické vyvezení v absolutní rychlosti, náhra na Zelího, ten pod patou přenechal Jemelovi, který utekl všem, bohužel před vápnem si dal míč dál od nohy, sice vystřelil, ale brankář už byl blízko a zachránil Vestec od porážky. I když, podle stylu pískání ve druhé půli, možná by se hrálo dál.. Takhle byl konec.

Penalty nám tentokrát nevyšly. Jak jsem psal minule, když jsem chválil – ‚ono se mi to vymstí‘, a vymstilo, hned dvakrát. Nejdřív šílenou hrou ve druhém poločase a potom při penaltách, ale to už asi po šesti výhrách muselo přijít.

S odstupem dvou dnů, musím asi kluky pochválit. Každopádně za to, že Bury dohrál se sebezapřením, Sukynha, že se dostal do 5-ti šancí. Obranu, za to, že si poradila s tolika centry.  Za to, že jsme dohráli v plném počtu, protože, každý kdo fotbal hrál, ví, jak je těžké udržet nervy na uzdě, když dostanete nakopáno a ještě je odpískáno proti vám! Vlastně musím hráče pochválit i za to, že jsme hru zase trochu posunuli, když odjíždíme z Vestce naštvaní za bod!

Když jsem u toho chválení, musíme určitě ocenit hru Vestce, pod takovým tlakem jsme dlouho nebyli!

Nakonec ještě pochvala našim fanouškům, kterých dorazilo cca 70!! Teď ještě doladit fandění a můžeme směle myslet na postup 😉

Chválení už stačí. Tak už jen zjistit, když jsme mohli v 15. minutě prohrávat 3:0, do půle vést 4:0, potom se málem uvařit ve vlastní šťávě, aby jsme vlastně i ve druhém poločase měli větší šance než soupeř a nakonec jdeme sami na bránu, jestli bod ze hřiště silného soupeře je vlastně zisk, nebo ztráta..