PRŮHONICE vs. TUCHLOVICE 3 : 4 ( 2 : 1 )
„I takové dny jsou, kdy rána za ranou..“ zpívá Michal David. My jsme si ji mohli „dát“ v neděli také. Paradoxně do 62. minuty tomu nic nenasvědčovalo. Zápas byl sice ovlivněn kvalitou trávníku, na kterém se podepsala rekonstrukce i sobotní déšť, ale i tak plynul relativně v poklidu ke zdárnému tříbodovému konci.
Dnes nebudu popisovat průběh zápasu, ani nebudu vypočítávat chyby sudího (i když ;)) – po shlédnutí videa 7:1 od 60. minuty), na kterého nadávají i chlapi, od nichž bych to nikdy nečekal. Asi si zrovna v neděli po obědě položili otázku: „Co já dneska budu dělat?“, a po zralém uvážení, nebo možná, že jsou úplně mimo, tak se rozhodli jít řvát na rozhodčí?! Úplně bez důvodu????…. .
Myslím, že se můžu zaškatulkovat mezi lidi, kteří bytostně nesnáší prohry. Někdy jsem až „nechutnej“! Nedělní odpoledne ukázalo, nejen mně, že jsou podstatně důležitější věci. I když vidět kluky, jak sedí bezmocně na trávníku, v očích nespravedlnost, je samozřejmě smutný pohled. Všichni zúčastnění asi vědí, co musím zmínit především. Ve výše uváděné 62. minutě přišel centr do našeho vápna. Útočník byl u balónu dřív než Mára, který se mu vrhl pod nohy. Následoval střet hlavy s kopačkou – zlomený nos, hluboká tržná rána.. Sanitka. Nikdo pořádně neví rozsah zranění. Štěstí v neštěstí, že se nestalo nic vážnějšího. To, že pár vteřin před tím nebyl pískán faul loktem, je jen smutným faktem, jelikož by se hra do našeho pokutového území vůbec nedostala.. O obdrženém gólu se v těchto souvislostech nemá cenu bavit. Jsem rád, že útočník soupeře, se šel hned Márovi omluvit.
Dnešní report uzavřu přese vše optimisticky. Celá tribuna hráčům připravila ovace, jako kdyby vyhráli!!! A tohle je o sportu! Díky za to!!!!
Příští zápas hrajeme v SEDLČANECH v neděli 23.4. od 17:00. Autobus odjíždí 14:30 od našeho areálu.