Předposlední soutěžní týden jsme začali v nepopulárním Hlízové, ve středu si odskočili na finále poháru do Hřebče, abychom v neděli přivítali doma Pšovku, která byla jen o skóre za námi (což jsme jí moc nevylepšili..). Sám o sobě by to byl týden náročný, s absencemi meganáročný a s dalšími okolnostmi téměř smrtelný. I díky těm „okolnostem“ jsem radši článek napsal až nyní, jinak by byl patrně nepublikovatelný…

HLÍZOV vs. PRŮHONICE 5:0  (1:0)

Bába, Nojbi, Fronka, Jemi, Suky, Chrobi, Bouda – ne, to není sestava kluků na Hanspaulku, ale to jsou hráči, kteří nám v Hlízové chyběli, ať už z důvodu zranění, nebo kvůli pracovním povinnostem. A tak jsme vytáhli z depozitu Karlika Dombičů , který je sice fotbalista šikovný, ale momentálně fyzicky připravený tak na deset, patnáct minut (to není myšleno vůbec zle). Karlos, vědom si svého fyzického deficitu, periferně sledoval každé přijíždějící auto, dokonce i projíždějící vlaky, jestli někdo třeba ještě nedorazí. Nedorazil! Navíc běžela snad 3. minuta a Bury špatně pochopil moje nahecování – “ Bury, dneska to můžeš celý rozhodnout..!“ a po minutovém rozhovoru se sudím inkasoval dvě žluté a byli jsme v deseti! Na obranu, nebo spíš ve snaze o pochopení emočních pochodů Buryho, nutno připomenout, jak se celý incident udál. Jelikož jsme hráli venku (Hlízov 5. tým tabulky) a bez šesti lidí základní sestavy, drželi jsme klasicky tři úvodní minuty balón. Následovala náhra na Buryho, který v souboji upadl. Kulatý nesmysl zůstal pod ním a tak soupeř ležícího hráče dvakrát nakopl do zad (možná nějaká fyzická definice – čím více nakopneš ležící těleso do jedné strany, tím rychleji z druhé strany něco (v tomto případě míč) vypadne?!). Neznám, mám hotelovku. Rozhodčímu to asi přišlo logické a tak bez jakékoli reakce na to přihlížel ze tří metrů a nechal hru plynout. Následně se dostal míč do autu a po rozhovoru Bury do kabin.. Museli jsme změnit rozestavení, Štěpi šel na stopera a Karlos zůstal v útoku sám – chudák.. Kluci bojovali proti jedenácti na hranici svých možností, ale v poslední minutě 1. půle jsme nepokryli hlavičkujícího protihráče a dostali na 1:0! 

Ve druhé půli jsme se snažili vyrovnat, hru otevřeli a soupeř nás trestal. Dostali bůra a mohli se začít připravovat na středeční finále. Téměř v ideálním rozpoložení..

Hodinu po našem zápase dorazila zpráva, že náš konkurent v boji o 2. místo (Mnichovo Hradiště) prohrál v Dolním Bousově a tak jsme dál zůstali na stříbrné pozici!


HŘEBEČ vs. PRŮHONICE  2:0  (1:0)

Jeden z vrcholů sezóny jsme odehráli minulou středu v Hřebči. Díky losování byl pořadatel znám již před semifinále poháru SKFS. Nutno domácím přiznat, že se pořadatelství zhostili na výbornou. Finále mělo být oslavou fotbalu a atmosférou určitě bylo. Tady musím vyzdvihnout NAŠE FANOUŠKY, kterých dorazilo snad PADESÁT!! Bez nich by finále takové grády nemělo, jelikož domácím hlasitě fandil jen tým mladších žáků, hrající předzápas..

Do sestavy se vrátili alespoň Bába se Sukym, což nám pomohlo ve zlepšeném pohybu, výškově již méně.. Absence Fronky, Jemiho, Nojbiho a Buryho byla samozřejmě znát. Škoda. Hřebeč, která disponuje zkušenými borci, jako určitě Jablonský a Podaný jsou, by to měla určitě o trochu těžší. Tak snad na podzim.. 

Kluci, kteří nastoupili, se s rolí finalisty poháru vypořádali se ctí a do poslední minuty soupeře trápili! Škoda, že jsme lépe nevyřešili některé akce, ve kterých jsme šli do otevřenější obrany. Domácí hráli jednoduše a účelně. Třicetimetrový pas na urostlého Lukiče, který prodlužoval na nabíhajícího Jablonského. Když dvakrát bravurně zasáhl Mára, tak už to vypadalo, že se půjde do kabin za bezbrankového stavu. Bohužel! Nenápadná nahrávka doskákala až do našeho vápna, kde si míč zasekl útočník domácích a na jeho nezištnou příhru již nebyla obrana – 1:0! Přestávka.

Druhou půli jsme byli aktivnější, bylo znát, že nastoupil Bouda, který zklidnil naší rozehrávku. Škoda, že při zakládání relativně jednoduché akce, zvolil Hocmi zpracování tzv. na Captaina Morgana, míč mu tedy prošel pod nohou a Jablonský levačkou zvýšil na 2:0! Závěrečných 30 minut se neslo ve znamení naší útočné hry. Zejména Sukynaldo byl hodně nebezpečný. Bohužel jednou ho vychytal gólman, podruhé trefil Suky tyč a nakonec byl lapen v ofsajdové pasti, kterou však zpozoroval jen pomezní rozhodčí..Když se nepískalo ani evidentní hraní rukou v pokutovém území, bylo patrné, že gól tentokrát prostě nevstřelíme. Domácí byli silným protivníkem, ale naši diváci si GÓL zakřičet zasloužili!! U hráčů to platí dvojnásob, jak za finále samotné, tak za celou sezónu!!!

Závěrečný ceremoniál byl opravdu velkolepý. Ohňostroj, konfety, super!

Co mě ale potěšilo opravdu extrémně? To, že NAŠI FANOUŠCI PŘIPRAVILI PARÁDNÍ, SNAD PĚTIMINUTOVOU DĚKOVAČKU, VČETNĚ CHOREA!! A bonbónek na závěr, bylo jejich skandování a potlesk vítězné Hřebči!! DÍKY MOC!!!!

Tady zopakuji svoji prosbu : Vím, že je to kolikrát těžké, ale pojďte se soustředit na fandění našemu týmu – PRŮHONICÍM! Stejně tak, jako jsou kluci nejfotbalovějším týmem, minimálně v A-třídách, tak VY JSTE NEJLEPŠÍ FANOUŠCI!! Neskutečně si vážíme Vaší podpory a jsme za ni šťastní! Snažíme se, aby jste se bavili fotbalem s námi. Pojďme zkusit být i ve fotbalovém prostředí sportovci, zesměšňování soupeře k tomu prostě nepatří. O kelímkách se snad ani bavit nemusíme.. Omlouvám se, jestli je ta myšlenka moc skautská! 😉

PRŮHONICE vs. PŠOVKA MĚLNÍK  6:0  (3:0)

V posledním domácím zápase jsme přivítali Pšovku. Tým, s nejméně inkasovanými góly, tým, jen o skóre za námi, tým, který nás na podzim porazil 4:0! Tak tomuto týmu kluci nadělili tenisového kanára a jelo se domů..

Snový začátek obstarali Bery, Štěpi a Doudy. Ve 3. minutě Bery zapresoval obránce, míč se odrazil k Štěpimu, který připravil proti noze Adamovi a úklid k tyči – 1:0! Za sedm minut si Méza příkladně pokryl dlouhý pas a upravil skóre na – 2:0! Chvíli poté musel vystřídat Nojbi kvůli obnovenému svalovému zranění. To byla jediná nepříjemná kaňka na nedělním odpoledni. Druhý navrátivší stoper do sestavy Fronka, totiž odehrál celé utkání bez problémů.. Důležitý třetí gól vstřelil Méza hlavou! Mezeček si gólové oslavy opravdu zasloužil, protože zápas hraný ve velkém vedru odmakal na výbornou! Poločas 3:0 sliboval zvládnutí mise.

Jak jsme začali utkání samotné, tak jsme zahájili i druhou půli. Již ve 47. minutě byl Mára Chrobák důsledný ve sledování míče a dal na – 4:0! Následovala dvacetiminutovka, kdy ukázal Mára ‚Kočka‘ svoje umění a vychytal tři jasné gólovky hostí! Nám se také svoje příležitosti proměnit nepodařilo a tak si diváci, kterých se opět sešel úctyhodný počet, mohli zakřičet až dvacet minut před koncem. To si na centr naskočil Štěpi a nádherně umístěnou hlavičkou – 5:0! Na posledních patnáct minut naskočil další hráč z klobouku kouzelníka Rudolfstouna (minule Karlík Dombič) a to Mára Dobiaš. Nakonec si užil i gólový chumel, kdy Adis že střední vzdálenosti obstřelil vše – 6:0!

Jasná výhra byla na světě. Důležitá byla i její výše, která nám zajistila minimálně bronzovou příčku! 

My ale chceme aspoň stříbro, když už jsme Sokoleč dotáhnou nedokázali. Sladkohořkým paradoxem sezóny zůstává, že jsme ji dvakrát porazili a navíc vyřadili z poháru!!..

POJEĎTE TEDY S NÁMI V SOBOTU NA POSLEDNÍ ZÁPAS DO DOLNÍHO BOUSOVA. Jistotu druhého místa nám dává jen výhra, ale při předpokládanému postupu z druhé příčky, je motivace jasná!!BUS ODJÍŽDÍ VE 14:30 od hřiště – BUĎTE U HISTORICKÉHO POSTUPU LIVE!!!