Tři zápasy v šesti dnech nám moc radosti nepřinesly. Vlastně asi logicky (ještě nechám chvíli v kabině). Bod s Tuchlovicemi jsem již komentoval. Přišla středa a dorazil tým VELIMI. V pondělí a v úterý spadlo opravdu hodně vody, přesto jsme hřiště dali relativně do fazóny. I když to je silné slovo a je velmi pravděpodobné, že se to během podzimu ani nestane. Zápas se tedy odehrál. První gól jsme dostali po „zázračném neodskoku“ v místě, kde jsem osobně strávil s firmou, která nám pomáhá s vyrovnáním povrchu, asi osm hodin času..;-/.. Bury poté trefil krásnou střelou a srovnal na 1:1. Nicméně v první půli jsme byli určitě horším týmem a  remízový stav lze zhodnotit: Slepý holub našel zrno! Do druhého poločasu jsme se zlepšili a byli nebezpečnější. Nepohlídali si však roh hostí, o kterém jsme se v kabině bavili a když jsme neproměnili ani nejloženější tutovky, prohráli gólem z poslední minuty 1:3! Nicméně Velim se prezentovala jako vyspělý mančaft, ve kterém hrají plejeři se zkušenostmi z divize i třetí ligy. Takže prohra mrzí, ale kvalita a hlavně šíře týmů je nesrovnatelná. Tím neříkám, že mi přijde spravedlivá! A pokud ano, tak jsme měli určitě vyhrát s Hradištěm a Tuchlovicemi.

V sobotu výlet do HVOZDNICE. Opět jsme se museli vyrovnával s nakloněnou rovinou – hřiště tu je tak trochu v kopci.. Zápas velkou kvalitou neoplýval. Nechci ho ani moc rozpitvávat, protože by to bylo mlácení prázdné slámy, nebo říkat stokrát vyřčené. Prohráli jsme 3:2, poté, co nás soupeř, resp. Nerad (už jsem ho zmiňoval na jaře – asi 100 ligových startů / například Štěpi asi 30 přeborových..) potrestal za naše chyby. Google je prostě Google. Chci ještě jednou poděkovat Pepému a Filipovi Kotýnkovi, kteří si udělali volno, i když svůj zápas za béčko hráli v neděli, k tomu trénují děti, a jeli nám pomoct!! Tudíž strávili na fotbale celý víkend. Stejně tak musím zmínit Jirku Borovičku, který odchytal poslední dva zápasy a tady odmakal 75 minut v poli! Dvakrát mu chyběl kousek a navíc mohl hlavou skórovat. Za odměnu dostal naloženo, jak od Gudase. Nepískal se ani faul, i když vypadalo, podle fanoušků, spíš na žlutku s nádechem červené.. Škoda, zatím si vyžíráme to horší, ale to věčně trvat nemůže! I když na mentál hráčů je to složité. Obzvláště po záchranářském jaru!

Radši ještě zmíním stodvacetikilového štírka, kterého jsme nasadili na posledních pět minut, aby nějaký můj fanoušek, nešířil své doměnky a soudy, čemuž vlastně stejně nezabráním. Za poslední dva roky jsem nastoupil dvakrát dohromady asi na osm minut, kvůli personální krizi, počtu hráčů na lavici. V obou zápasech chybělo pár centimetrů, přebývalo pár desítek kil i let, ani ta artróza úplně pohybu nefandí, aby z toho byl gól. Jak řekla (nejen) Adélka po návratu: „Ještě že nebyl!“..;) . Škoda, že na tom nebyl nikdo z potenciálních hráčů o trochu líp než já – zřejmě bychom neprohráli… Možná i zobrazení, kdo a kde vlastně ten fotbal má? Ale to už bychom byli zase u té slámy..

Tak jsme tedy vyzkoušeli všechny zbraně a již v neděli 10.9. od 17:00 přivítáme LIBIŠ.

UŽ TO MUSÍME ZLOMIT! PŘIJĎTE NÁM POMOCT!!

Rudolf Kahle