DOBŘÍŠ vs. PRŮHONICE 3 : 1 ( 1 : 1 )
Po vítězství s Libiší jsme jeli do Dobříše s velkým očekáváním. Soupeř byl o bod za námi, hřiště velké a dobře připravené, téměř ideální podmínky pro zisk dalších bodů. Když se navíc již v 6. minutě prosadil Štěpi hlavou, mohlo se zdát, že jede vše podle plánu. Potom přišel zřejmě nečekaný zádrhel. Domácí to nezabalili. Naopak. Makali, běhali a občas si nahráli. A to na nás stačilo! Když jsme navíc opět nedokázali dopravit do sítě ani míč skákající na brankové čáře, bylo zřejmé, že body zůstanou v Dobříši. Ve druhém poločase soupeř přidal druhý, v poslední minutě i třetí gól a bylo hotovo.
PRŮHONICE vs. TOCHOVICE 2 : 0 ( 0 : 0 )
Důležité body. Největší, a vlastně nejzásadnější pozitivum z posledního zápasu. Vloni bychom takové utkání patrně prohráli. Kluci však postupně sbírají zkušenosti, o kterých jsem psal v létě.. Soupeř byl zřejmě nejfotbalovější, s kterým jsme zatím hráli. Mladý běhavý tým dirigovaný zkušeným Jendruščákem nás v první půli přehrával kombinačně, ale obrana ho pustila prakticky jen do dvou nebezpečnějších situací. To je ten rozdíl oproti minulému ročníku. Vstup do druhého poločasu se nám povedl náramně. Hned ve 46. minutě se prosadil Mára Chrobák, kterého baví fotbal i v osmatřiceti letech! To mně přijde, v kontextu „přístupu“ všechmožných dalších „hráčů“, až zázračné.. Po čtyřech minutách vypálil Šustič parádní pumelici a bylo 2:0! Přišlo uklidnění a najednou jsme byli u odražených míčů dřív, nekazili jsme jednoduché nahrávky a hráli koukatelný fotbal. Bohužel se nám nepodařilo proměnit žádnou další šanci a gól jsme nepřidali ani z brejků, které přicházely. Poslední čtvrthodinka se nesla v dobývání naší branky. Soupeř trefil tyč i břevno, ale prosadil se jen z trestného kopu. A tak bylo těžké vítězství na světě.
V NEDĚLI 1.10. vyjíždíme do SEDLČAN. Autobus startuje ve 13:45. Zápas samotný začíná v 16:00. Je sobota dopoledne a zatím máme DEVĚT relativně zdravých hráčů, tak nás čeká další dobrodružství…
Rudolf Kahle
