Chrudim 21.2.

Na tento turnaj asi dlouho nezapomeneme. A hned z několika důvodů. Turnaj se hrál na dvě skupiny po pěti týmech, systémem „každý s každým“, dva nejlepší týmy postoupili do semifinále a ostatní hráli „jen“ o celkové umístění. Do skupiny jsme dostali FC Žďas Žďár nad Sázavou, FK Náchod, FK Mladá Boleslav a FC Slovan Havlíčkův Brod. Vzhledem k epidemiím chřipky a střevní chřipky jsme skládali tým doslova do poslední chvíle. A jelo nás nakonec 8 hráčů. Pořadatel nám vyhověl  a nechal nás hrát na úvod poslední možný zápas, takže jsme mohli vyjet z Průhonic trochu později. Náš první soupeř už měl jeden zápas za sebou a jak to u nás bývá už skoro zvykem, než jsme se pořádně dostali do hry, už jsme prohrávali 3:0. Od půlky zápasu to začalo být lepší, ale na víc jak konečných 1:3 to nebylo. Kluci ze Žďáru byli opravdu kvalitní, bylo jich pouze 6 a neměli skoro slabinu. Když jsme viděli naše další soupeře hrát spolu (Boleslav s Brodem), přestali jsme si dělat iluze o úspěchu. V druhém zápasu jsme se chytili na slabším Náchodu a vítězství 5:0 nám trochu spravilo chuť. V dalších zápasech už šlo o všechno a jen vítězství nás mohla nasměrovat do semifinále. FK Mladá Boleslav byl ale tvrdý oříšek. V tu chvíli se ale začala ukazovat síla letošních Průhonic. Troufnu si říct, že jsme byli o kousíček lepší mužstvo a zaslouženě vyhráli 1:0. A pak to přišlo …. zápas hrůzy !!! A zápletka jak v americkém filmu. Při shodě náhod nám v posledním zápase stačila remíza s H.Brodem k postupu do semifinále. Chlapci z Brodu byli nezvykle narostlí a od začátku se prezentovali velkým důrazem. V 2.min nám dost nepříjemně zranili Aničku, které padala snad z metru na bok a do hry se vrátila s bídou na poslední minutu. To nám nabouralo taktiku a v 6.min jsme prohrávali 2:0. Za minutu nato nám jejich brankář doslova zlikvidoval u zdi Romana, kterého jsme s poraněným kolenem doslova odvezli domů v náručí. Zbylá část týmu se v tu chvíli ale „kousla“ a začala bojovat za oba dva do té doby naše nejlepší hráče. 3 minuty před koncem jsme snížili na rozdíl jednoho gólu. Kluci sebrali poslední zbytky sil a zatlačili na soupeře. Ten se tradičně začal bát o výsledek a jak to často u těchto dětí bývá, začali dělat chyby. Naši jsou na tyto situace mentálně už zvyklí a umí si s tím poradit. Cca 20 vteřin před koncem brankář založil akci a prakticky přes všechny naše hráče se balon dostal do branky a my jsme vyrovnali 4 vteřiny před koncem zápasu, tím odsoudili soupeře hrát o 7.-8.místo a my byli v semifinále. Po 15 minutách jsme dali zbylé hráče trochu dohromady a nastoupili proti vítězi druhé skupiny SK Úvaly. Bez nejlepšího hráče jsme zabojovali a po půlce zápasu vedli 2:0. Moc jsme toho soupeři nepovolili, ti akorát minutu před koncem snížili z trestného kopu na konečných 2:1. Takže zase finále a znovu Žďár n.S. Dál už pohádka nepokračovala. Anička s naraženým bokem, Roman nehrál, David a Jirka po nemoci už bez šťávy, Radek s bolestí břicha. Stříbrná medaile je v tu chvíli skoro zázrak a nezkalí to ani finálová prohra 0:7, když už jsme vítězům rozhodně nebyli důstojným soupeřem. Gratuluji všem našim bojovníkům za předvedenou hru a za fantastický výsledek. Turnaje se zúčastnili : Jirka Vachuda, David Lepič, Anna Barková, Lukáš Kadlček, Honza Šindelář, Radek Kolařík, Maxim Krumphanzl a Roman Kovařík.